Všechna moje já

Říkají mi Agnes. Teda. Říká mi tak jeden kamarád. Ještě ke všemu byl naštvanej, když jsem si jako přezdívku zvolila Agnes, protože mi ve skutečnosti říká Ágnes. Takže mi neříkají Agnes. Říkám si Agnes.
Za svůj život na internetu jsem si zvolila už hodně přezdívek. Byla jsem naivní Popelka španělsky, byla jsem Bee, byla jsem Prue podle mé nejoblíbenější Čarodějky. Oujé, vedu divokej život. A jak říká moje kamarádka/spolubydlící/spolužačka V., je na čase, abych si přestala nějak říkat a byla tím, kdo jsem.
Říkají mi Blančoun. Teda, jedna kamarádka mi tak říká. Občas Blančounku, když má slabou chvilku. Někdo mi říká Blani, to je obzvlášť hezký. Většina lidí volí oslovení Bláňa, protože ví, jak moc mě štve, když mi někdo říká Blanka. Před rodinou jsem většinou Blanina. Bláňa mi říkají jen bráchové a to až teď, poslední dobou. A když se zadaří, pod stromečkem najdu dárek, na kterém je napsané "Blanička". To znamená, že jsem ten rok byla hodně hodná.
Člověk, kterého sama pro sebe přezdívám my ginger amigo mi říkával Sračko. A já jí ten sentiment vracela. Moje nejlepší kamarádka mě oslovuje "teta". Protože jsem.
Chci říct, můžete mě oslovovat mnoha způsoby. Je to jedno.
Protože jsem všechno z toho. Ágnes i Agnes se s ničím moc nemažou. Píšou výhradně v krátkých větách. Se vším jsou rychle hotové. Teda. Ne s prací. S prací ne. Ale jinak jsou se vším rychle hotové. Bee je posedlá světem celebrit. Cenicienta je naivní holka, která doufá, že změní svět. Prue je posedlá seriálama. Blanina je líná a zalezlá v knížkách. Sračka prudí. Všechny. Pořád.
A všechno to jsem já. Nemůžu si vybrat jednu přezdívku a dělat, že jsem jen část sebe. Už ne. A možná jedna část mě bude na chvíli na tomhle blogu vyhrávat. Nebo v realitě. Možná mám dny, kdy jsem víc Agnes a dny, kdy jsem víc Blančoun. To je jedno.
Tohle všechno jsem já.
Nejsem úplně nejsofistikovanější člověk na týhle planetě. Vztekám se, když kreslím. Vztekám se, když píšu. Většinou potichu. Na stěně mám stopy po jogurtu, protože jsem se jednou tak naštvala, že jsem hodila jogurtem proti zdi. Není to nejlepší nápad. Pak to musíte uklízet.

Stříhám si vlastní vlasy. Je to fajn pocit. Někdy to zkuste. Občas si barvím vlasy na růžovo. Ale jen když vím, že se to brzy zase smyje. Jsem z Mrzimoru. Nesnáším jméno Mrzimor. Hufflepuff je lepší. Jsem vlastníkem Mrzimorských ponožek (Děkuju, V.). Mám ráda zvláštní prstýnky. Mám ráda stand-up komedii. A sitcomy. A seriály všeobecně. Knížky. Knížky taky. Svíčky. Přívěsky. Laky na nehty. Fotky. Slova. Pomalý písničky. Celkově jsem sama hodně pomalá. Shakespearovy postavy a pár jeho sonetů. Svetry. Hlavně ty, co plete babička.
Tohle jsem já a to jenom z mýho pohledu. Bůhví, jak mě vidí ostatní. Což je něco, na co myslím až moc často.

1 komentář:

  1. Ještě nikdy jsem nečetla lepší popis osoby. Moc krásně jsi zobrazila všechna T¨vá já, což je i dosti obdivuhodné, neboť ne každý je ochoten si připustit, že má v sobě vlastně více "osob". Navíc se mi líbí, jak jsi každé přezdívce dokázala přisoudit právě jednu z těch částí Tvé osobnosti a popsat její vlastnosti, a to poměrně stručně, jasně a přesně. :)

    OdpovědětVymazat